Na prahu novostavby nás přivítala usměvavá paní domu. Uvnitř, v místnostech ještě vonících prvním vymalováním, na nás čekal i její muž. Nastěhovali se do svého domu před několika měsíci. Jako mnoho lidí dnešní doby opustili Prahu a odešli na venkov.

Co vás vedlo k rozhodnutí vyměnit velkoměsto za vesnici?

Žili jsme dva dospělí a dvě děti v nájemním bytě o velikosti dva plus skoro nic. Jak děti dorůstaly, byl nám byt čím dál těsnější. A tak jsme začali shánět výměnu.

Nevybrali jste si?

Podmínky na výměnu bytu v Praze jsou velmi tvrdé. Pokud chcete větší byt, protistrana požaduje obrovské doplatky. Peníze jsme sice měli, ale v tu chvíli nám došlo, že by se daly použít lépe. Měli jsme tenhle volný pozemek, a proto jsme si řekli: Než drahý byt, to raději dům. Já jsem tady vyrůstala, znám vesnici i okolí jako své boty, zkrátka vrátila jsem se k rodné hroudě.

Proč jste se rozhodli nechat si vystavět dům na klíč? Budovat vlastníma rukama vás nelákalo?

Především to nepřipadalo vůbec v úvahu! Manžel je velmi pracovně vytížený a my jsme potřebovali bydlet rychle. Naše představa byla najít firmu, která zařídí úplně všechno, obíháním úřadů a stavebním povolením počínaje a kolaudací konče. Nikdo z nás nemohl obětovat hodiny a hodiny frontám před přepážkami. Stejně tak bylo nereálné, abychom se po víkendech lopotili s maltou a cihlami nebo sháněli tu dva tři zedníky, pak zase pokrývače, obkladače, instalatéry, elektrikáře…

Takže jste začali hledat na internetu, v inzerátech, ptali jste se známých, kteří také stavěli…?

Vůbec ne! Nejdřív jsme pomýšleli na místní firmu, ale když jsme si nechali předestřít její nabídku, možnosti a požadavky, zjistili jsme, že je pro nás příliš drahá. Pak si manžel u novinového stánku povšiml časopisu Můj dům. Koupili jsme ho – a narazili jsme na firmu Ekonomické stavby. Její nabídka zapadala přesně do našich představ: vyřízení stavebního povolení, zajištění všech potřebných razítek a dokumentů, zpracování studie, stavba od A do Zet… a protože nám vyhovovala i cena, už jsme dál nic nehledali.

Šli jste už na první jednání se zástupci Ekonomických staveb s konkrétní představou, jak by měl váš dům vypadat, nebo jste si vybírali z hotové nabídky v katalogu?

Katalog jsme si nechali poslat, to ano. Ale naše konkrétní představa byla hlavně finanční. Věděli jsme, co si ještě můžeme dovolit a co už musíme oželet. A také jsme měli jasno, kolik chceme pokojů. Prostudovali jsme tedy nabídku v katalogu a při osobní návštěvě jsme si už ujasňovali jednotlivé naše požadavky na úpravy a změny. V podstatě z původního domku, který jsme si vybrali v katalogu, zůstaly jen obvodové zdi. Některou místnost jsme chtěli zvětšit, jinde jsme požadovali posunout dveře nebo probourat průchod. Nic nebyl pro pracovníky z Ekonomických staveb problém.

Můžete takhle nadšeně hovořit i o měsících přípravných prací i stavby samotné?

Určitě. Průběh stavby byl jedním slovem super! Když se podívám na některé stavby v okolí, které už tu rostly před naším příchodem a stále nejsou hotové…. My jsme získali v říjnu stavební povolení, pak se udělala základová deska a na jaře se začal už domeček rýsovat. A v prosinci bylo hotovo, stavba se předávala. Spolupráce se stavební firmou byla po celou dobu úžasná: cokoli jsme si vymysleli, nebyl problém. Na všem jsme se bez potíží domluvili. Jen s řemeslníky to nebylo jednoduché. Jako by jich bylo málo. Například měsíc stavba stála, protože se čekalo na tesaře, kteří měli přijít udělat krov. Získali jsme dojem, že není úplně snadné sehnat lidi potřebných profesí tak, aby se stavební práce daly skloubit, aby na sebe navazovaly.

Dům je hotový, vy už jste přivykli nové adrese i novému způsobu života – nechtěli byste se přece jen vrátit do města?

Rozhodně ne! Jsme tu maximálně spokojeni. Je tu úžasný klid, a to i přes to, že se v okolí hodně staví. Naštěstí domy tu nejsou nalepené příliš na sebe. A v našem těsném sousedství žádná novostavba nevzniká. Líbí se tu i dětem, které konečně mají své soukromí i prostor venku. A ještě jsme si pořídili „třetí dítě“ – psa. Toho bychom v našem předchozím bytě rozhodně mít nemohli. Syn zvládl bez potíží i přechod na novou školu. Zkrátka jsme tu už doma.

Kdo má dům, nemůže ale nikdy říct: nemám co dělat.

Ani vy ještě nemůžete tvrdit, že by bylo všechno hotovo.

To je pravda. Čeká nás ještě spousta práce na zahradě. Musí se nechat přivézt ornice, vysypat, rozhrnout a pak zasít trávník. Manželka si určitě vymyslí i nějaké květinové záhony. S trávou i s květinami bude práce pořád, v každém ročním období. Ale hlavně: ještě nemáme plot, to je asi to hlavní, co máme teď před sebou.

Děkujeme za možnost nahlédnout do soukromí v novém domě a přejeme mnoho spokojených let pod jeho střechou. Jan Křesina

Zajímavé odkazy